Šmírování na Oktoberfestu

Přiznám se, vůbec se mi tam nechtělo. Pivo nepiju, a nechápala jsem, co tu všichni pohledávají, když si pivo můžou dát v kterékoli restauraci. Do tajuplnosti Oktoberfestu mě uvedlo až manželovo prozaické vysvětlení: „Chlastání s dalším desetitisícem lidí má prostě něco do sebe“. A tak jsem se tam vydala za bílého dne a sama. Řeknu vám, je to hotová přehlídka lidové tvořivosti co se oblečení týče. U chlapů to jsou Lederhosen, tedy kožené krátké kalhoty zdobené různými výšivkami (nejvíce na padacím mostu, čili poklopci). K tomu ladí nejlépe červenobílá kostkovaná košile, šráky a vlněné fusekle. Někteří si narazí i klobouček do čela! Ženy nosí barevné sukně se zástěrami a vypasované kazajky s hlubokými výstřihy. Čím nižší věk, tím kratší sukně samozřejmě. Nejdřív jsem fotila obzvláště vyvedené páry zezadu nebo z velké dálky. Pak jsem přešla k razantnější akci, kdy jsem si někoho vyhlídla, předešla ho a vyfotila ho drze zepředu. Samozřejmě že jsem předstírala zájem o zdokumentování celé okolní atmosféry. Pokud mě někdo prokoukl, nevzpouzel se. Překvapení? Že se tu nachází největší koncentrace kolotočů, co jsem ve svém životě viděla. Člověk si tak může vybrat, jestli bude blinkat z horské dráhy, řetízkáče, ruského kola nebo z piva. Odvážně jsem vkročila do pivní haly, která byla ve dvě odpoledně naplněná jen na 90%. Až jsem nemohla vydržet bavorskou dechovku a vzduch se dvěma promile alkoholu, zatroubila jsem na ústup. I tak se mi povedlo několik povedených pivních momentek. To jsem ještě netušila, že ta nejpovedenější teprve přijde v jedné z postranních uliček, kde odpočívala znavená trojice mladíků. Na chlup stejně oblečené postavičky v lederhosen se zalepenýma očima a neohrabanou snahou postavit se během deseti minut zpátky na nohy byly jak vystřižené z pořadu Alles Gute!