Rajčatové focení

Rajčatové focení byl světlý okamžik. Dny plné zmatku se proměnily ve dny plné kreativity a dovádění s fotografkou Radkou. Tentokrát nebyla lednice naplněná k prasknutí, neboť si rajčátka spokojeně hověla v bedýnce na podlaze.

První foticí den jsem vyrazila do ateliéru s mírným zpožděním, ale uklidňovala mě myšlenka, že to rychlou jízdou zase doženu. Jenže co čert nechtěl, v sobotu se na hlavním tahu stáhla doprava do jednoho pruhu, aby ten druhý sloužil cyklistickému závodu. Jela jsem krokem a zpoždění nabralo na grádech. V ateliéru pro změnu trucoval Radce počítač a nestahoval fotky z karty, takže jsme pro úspěšnost musely pár fotek přefocovat znovu. Náladu nám to však nezkazilo!

Kdo už listoval kuchařkou, dozvěděl se, že jsme poslední den s Radkou dokonce i tancovaly. Jen tak pro radost. A při tom se mi Radka přiznala, že po prvním foticím dnu šla v noci tancovat do klubu, vrátila se v ranní hodinu, ale raději mně to neřekla, abych se nebála, že nebude připravena na pracovní vypětí. A měla pravdu, kdybych to věděla, asi by mě to klidnou nenechalo, ale takto jsem byla v pohodě já a díky tomu i Radka.

Když jsem poslední den odjížděla z ateliéru, tak jsem omylem naladila v autorádiu pohádku. Takovej ten Večerníček, co běží už od nepaměti. Nejdřív jsem přeladila, ale pak jsem to vrátila, a vyposlechla si tak od pana Brodského, jak Rumcajs zachraňoval studánku. Někdy je prostě potřeba vyčistit si hlavu…