Mělo mě varovat, že jsme uvnitř téměř sami, mělo mě varovat, že v jídelníčku mají desítky jídel, mělo mě varovat, že obsluhuje starší úlisný pán a mladý nezkušený jinoch. Objednala jsem si halibuta na pomerančích a k tomu bramborovou kaši se sýrem. Nejdřív jsem si na talíři všimla, že mám jinou přílohu. Pak jsem si všimla, že chybí i pomeranče. „Pardon, já mám obavy, že jste mi asi donesli špatné jídlo. Je to halibut na pomerančích?“ Mladý pikolík chvíli zíral na mě, pak do mého talíře a pravil jako chytrá horákyně„Je to halibut.“. Žádná omluva, žádné vysvětlení. Taky žádná čerstvá ryba. A tak přicházejí restaurace o zákazníky a zakázníci o iluze.
2005-2012 © Zapálená kuchařka