Paříž je i k snědku

Na konci roku byla správná doba vyrazit na nějakou kulinářskou cestu. Jelikož Michal pořád žadonil, že nikdy nebyl v Paříži, volba byla jasná. Abych uvedla zapálené čtenáře do obrazu, proč byla má cesta do Paříže ryze kulinářská (a pro někoho tedy mírně zvrhlá), musím se vrátit o 17 let nazpátek. Coby novopečená maturantka jsem si vydělala na brigádě na vlakovou jízdenku Interrail a se sestrou jsme vyrazily na měsíc putování po Francii, Španělsku a Itálii. Se spacákem a baťohem plným trvanlivého jídla bez chuti. Tvrdá deviza nám měla stačit akorát tak na nejnutnější vstupné do památek, takže v Paříži jsem viděla mnohá muzea, neochutnala jsem však ani drobeček z croiassantu nebo bagetky… Proto jsem si řekla, že si Paříž tentokrát fakt pěkně vychutnám!

V letadle zjišťuju, že jsme zapomněli vytisknout kulinářský slovníček, který jsme si s Michalem připravili. Hm… tak to jsem v pytli. Francouzsky neumím ani slovo… No nic, nějak to zvládnem. V hlavě se mně honí změť jmen: Coco Chanel, Amélie, Balsac, Napoleon, Victor Hugo, François Villon, kardinál Richelieu, Offenbach, Edith Piaf, Alain Delon, Louis de Funés… a Remy. No ale hlavně se mně na mysl tlačí názvy jídel, která musím ochutnat: bouillabaisse, creme brullé, ratatouille, croiassant, crepes.

Ubytovaní jsme nemohli být jinde, než ve čtvrti s názvem Malakoff – ano, tak prozaicky to začínalo! Když se dívám na mapu, nacházím na ní povědomé slovo Carrefour a jásám, že tam vyrazíme nakoupit. Michal, který se na cestu pilně připravoval a studoval francouzštinu, mě suše utřel: „Carrefour znamená kruhový objezd…“ Nicméně souhra okolností tomu chtěla, že místní supermarket se nacházel právě na onom kruhovém objezdu. Tam jsme taky zamířili s prázdnými bříšky i baťůžky hned po ubytování. Na pokoji jsme totiž měli kuchyňku (což bylo mé zbožné přání), abychom si mohli místní ingredience opravdu užívat kdykoli se nám zachce. Samozřejmě mě Michal musel z obchodu násilím odvléct, jinak bych tam stála a prohlížela si sortiment doteď. Ale i tak jsme stihli oba baťůžky naplnit k prasknutí. Z naší hotelové lednice se pak linul typický odér z místních kozích sýrů. Ihned jsme se na přivítanou vrhli na výbornou křupavou bagetu a sýr. Ani kachní paštice s portským jsem neodolala! Pořádně jsme to zapili kozím mlíčkem a můžem vyrazit do města!

Intuitivně začínáme v židovské čtvrti, ve které je spousta obchůdků a restaurací. Překvapení číslo jedna: proč jsou proboha ty lokály tak malý a narvaný stolkama? Když vám soused dýchá na krk, není to nic příjemnýho. No to snad nemyslí vážně? Bohužel myslí a je to všude! Podle osvědčeného průvodce dáváme na tip a míříme do hospůdky Chez Marianne. Dáváme si výběr deseti lehkých předkrmů. Z jídelního lístku ve francouzštině jsem pochytila jen pár mezinárodních slov, jinak jsem na něj žalostně koukala. Tak je to tady. Známá nelibost Francouzů k cizí řeči. Ale projevila se Michalova píle a ochotně mi slova překládal. Na talíři, který jsme měli bleskově před sebou, se vedle sebe choulil geniálně upečený lilek, pomazánka z fety nebo cizrny, pečené papriky nebo něco, u čeho jsem slastně zavírala oči a chuťový buňky jsem nechala znovu a znovu rošťačit s tou dobrotou na jazyku. Artyčokový srdíčka na pomerančích byly fakt nezapomenutelný. Hospůdka byla malá, soukromí žádné, hygiena na hranici únosnosti a místnost včetně té záchodové hustě zakouřená. Jenže ten chuťovej zážitek stál fakt za to! S sebou si nechávám zabalit fíkový a švestkový dezert (měli taky řezy plněný sušenýma meruňkama, pistáciema nebo mákem) a pak mandlovou kuličku s píniema a pistáciema.

Dalším cílem je jedno z tržišť. Obří sušené švestky musím mít, beru si jen 3 kusy a čekám, jak se bude prodavač nepříjemně tvářit (asi tak jako spousta těch pražských trhovců), ale mile mi dává tři kousky bez mrknutí oka. Něco takového jsem pod názvem sušená švestka v životě nejedla. Vnitřek byl mnohem víc šťavnatý, takový polosušený. Úžasný… Kupujeme ještě nějaký smradlavý sýr, avokádovo-krabí salát. Otestovala jsem i malá avokáda bez pecek, které vzhledem připomínají okurky nakladačky. Michal se rozhodl, že musíme ochutnat i šneky. Od všeho trochu, jen abychom si zobli a poznali nové chutě. Jednoho šneka jsem zkusila, ale neměla jsem ho zřejmě tak pitvat, protože když jsem poznávala části jeho tělíčka, chuť mě nějak přešla. Černá žvýkačka – nic moc. U jednoho stánku míchala kyprá černoška cosi, co náramně vonělo. Obří byl hrnec i její zadek. Nechali jsme si trochu jejího jehněčího na kari zabalit s sebou.

Další dny bohužel spokojenost s restauracemi klesala, neb spousta z nich měla mezi 14 a 19 hodinou pauzu a my jsme pravidelně vyhladověli po snídani kolem čtvrté odpolední. Po zklamání v několika turistických lokálech jsme si raději kupovali nějaké drobnosti v pekárnách či lahůdkách a spapkali si to v teple hotelové kuchyňky. Z typických francouzských jídel, na které jsme se těšili jsme neochutnali nic (ale věřím, že naše dny v Paříži nejsou sečteny). Sezamovej crioassant, fíkovej chleba, pistáciovo-meruňkový koláč, pohankové crepes se sýrem či mandlová galettka (koláč z listového těsta), nám hlad vždy ukonejšily. V luxusním turistickém lahůdkářství se seznamuju aspoň přes výlohu s lanýžema. Kolik? Čtrnáct tisíc EUR za kilo? Tak já si vás vy drahý potvůrky aspoň vyfotím...

Na čem jsem fakt ulítávala byly pekárny (tedy boulangerie). Do každé, kterou jsme míjeli, jsem musela aspoň strčit nos. Michal se nejdřív usmíval, pak nechápal a někdy se i rozčiloval a ke konci našeho pobytu už rezignovaně před pekárnou vyčkával. Uniknout mi nemohla ani pekárna nejvyhlášenější a nejstarší tedy Poilane. Opravdu se tu pořád stojí fronta, jak ostatně praví i průvodce, a já jsem zase místní přiváděla k údivu svým cvakáním foťáku. Takové pecny chleba jsem ještě neviděla. Jsou obří a s krásným, moukou vysypaným ozdobným písmenem P. Jiné chlebíky mají zase nápis "šťastný nový rok". Prostě umělecké dílo. Když vidím, že se dá chleba koupit na váhu po jednotlivých plátcích, bereme dva na ochutnávku a přidáváme si i malé ořechové bulky. Ty neměly chybu!

Paříž mi fakt chutnala, přinesla spoustu inspirace a hlavně jsem díky ní dostala nezadržitelnou chuť podnikat další dobrodružně kulinářské výpravy!