Napružená z těstovin

Když jsem někde dřív zavadila o recept, ve kterém se těstoviny připravovaly podomácku, přešla jsem ho s chladným nezájmem. Přece nebudu trávit kvůli jednomu jídlu v kuchyni půl dne. Když jsem ale znovu a znovu slyšela z mnoha stran, že domácí těstoviny jsou strašně jednoduchý na přípravu, vrhla jsem se do vyhledání inspirace v podobě receptu a do zkoušení. Hned napoprvé se dílo docela zdařilo, ale že bych to musela dělat často, to zase ne. Následovala dlouhá pauza do chvíle, než jsem se rozhodla oprášit si ony dovednosti. Jenže buď jsem nemohla narazit na ten správný recept, nebo jsem možná na ten správný narazila a rozhodla jsem se ho upravit po svém. Nedávno se mi podařilo získat oklikou recept přímo od italské kuchařky. Prý je základem úspěchu italská mouka, inu nelenila jsem a i tu jsem si opatřila. Poučená z předchozích nezdarů jsem se skálopevně držela receptu a ingredience nenavyšovala ani nesnižovala. Návod byl velice strohý, pravil spíše co budeme potřebovat, než jak to budeme zpracovávat. I ty dvě dlouhé hodiny odpočívání těsta jsem vydržela nezkracovat, i když už po hodině mě svrběly prsty a říkala jsem si, že už by to přece mohlo stačit. Slavnostně jsem těsto začala válet a přizvala k tomu manžela. Jenže těsto bylo jako z gumy a vůbec nešlo rozválet. Sotva se mi ho povedlo roztáhnout o pár centimetrů na válu, hned se zase smrštilo do původního tvaru. Manžel to pobaveně pozoroval a komentoval, že by to byla výborná návnada na ryby. Po pár pokusech jsem zasakrovala a mrskla těsto do koše. Dodnes nevím, kde soudruzi udělali chybu… že by v Itálii používali tajemnou zaříkávací formuli, která se ke mně s receptem nedostala…? Druhý den jsem přišla domů a manžel mi podával výborné křupavé slané tyčinky. Hádejte, odkud vylovil těsto?