Maniak s fotografickou úchylkou

Kulinární zvědavec s fotografickou úchylkou, cestovatelskou vášní a psavou duší je kombinace vražedná. Když objevím vhodný objekt, přestanu vnímat okolí a zažraně fotím. Pohozenou plechovku piva Carlsberg na dánské pláži, vypasenou tureckou rodinku svačící před minaretem anebo požádám bez okolků o portrét přiopilého Bavoráka v centru Mnichova. Vnímat okolí a stydět se za své činy začnu, až má extáze pomine. To manžel Michal je při vědomí celou dobu a často mu nezbude nic jiného, než dělat, že ke mně nepatří. Když jsme v jedné rakouské vesničce projížděli kolem dýňového pole, málem jsem šlápla na brzdu ze sedadla spolujezdce. Na poli jsem před vyskládaným řádkem dýní padla na kolena a fotila je z různých úhlů. Michal se zatím bavil v autě a sledoval, jak se pomalu začínají trousit ze svých domovů sousedé, jdou k plotu a pozorují toho blázna na poli. I kolem projíždějící auta zpomalily, aby si prohlédly dýňového úchyla. To jindy jsem obcházela s foťákem v Marseille přístav obležený restauracemi. Po dobré čtvrt hodině se na mě obořil černoch, který stejným tempem obcházel stolečky hostů na zahrádkách a nabízel k prodeji sluneční brýle. Prý ho mám přestat fotit! Kdybych černochovi ukázala své fotky, viděl by tam orosenou sklenici vinné šťávy, zajímavý jídelní lístek nebo detail na rybí polévku Bouilabaisse. Sebe by na žádné fotce nenašel, ale vysvětlit si to prostě nenechal. Pokud fotím doma, zakleknu k foťáku klidně i o půlnoci, když se mi zdají ty metličky v míse se sněhem naprosto neodolatelné, nebo ty kolečka pórku obzvláště vykutálené. Jednou jsem cvakáním spouště manžela tak rozčilovala, až ho ten pravidelný zvuk chudáka uspal. Ale když ten čerstvě rozseknutej kokosovej ořech vypadal tak svůdně…