Lítý boj o litý mlýnek

Mlýnek na strouhanku a ořechy, mlýnek na maso, mlýnek na mák. Do spíže jsem musela jako malá napochodovat pokaždé, když bylo třeba, vybrat správný mlýnek a pak lopotně točit kličkou. Těšila jsem se, že ve své vlastní domácnosti nebudu mít mlýnek ani jeden, že si pořídím výkonný robot, který strčí všechny „kličkaře“ do kapsy. To předsevzetí mi vydrželo docela dlouho. Ale používání mlýnku na obilí pro namletí máku nebylo zrovna to pravé ořechové. Když mě přestalo bavit hledat v obchodě pytlíky mletého máku, ve kterých není přidaný cukr ani mouka, naznala jsem, že je třeba pořídit starý dobrý ruční mlýnek na mák. Nejjednodušší by bylo půjčit si mlýnek maminkovský, ale má maminka se v návalu stěhovací euforie úspěšně zbavila všech nepotřebných věcí včetně mlýnků. Začala jsem obhlížet možnosti na internetu, ale všude na mě vykukovali ty s plastovými násypkami. Já ale chci mlýnek trvanlivý, takový jaký býval dřív, poctivý celokovový. Že by se po takovém slehla zem? Protože mě za pár dnů čekala cesta do Německa, zapátrala jsem i po německé nákupní síti. A vida, pohledný robustní kousek se objevil. O co větší však bylo mé překvapení, když jsem se v informacích dočetla, že se jedná o český výrobek. I v Rakousku se prodávají české mlýnky! Opravdu musím jet do Rakous či Němec, abych si tam koupila český mlýnek? Svedla jsem lítý boj o litý mlýnek a nakonec jsem svého těžkotonážního prince našla trůnit v zapadlém železářství. Jeden z posledních výrobků firmy, která už podruhé balancuje nad konkurzní propastí. Jestli byl vysoustružený zlatýma českýma, či zlatýma ukrajinskýma rukama se asi nedovím. Zato si teď už zase můžu dopřávat oblíbené bramborové placky s pořádnou makovou duchnou.