Lesní obžerství

Dá-li se o nějakém dni říct, že byl zhovadilý, byl to následující den mého manžela. Tři roky plánoval s kamarádem výlet do vyhlášené restaurace ve vesničce za Prahou. Ne autem, ale idylicky vláčkem. Nedávno konečně došlo na realizaci pánské jízdy. Po desáté ráno odjel na tenis s kamarádem, který se nechává (nejen) kulinárně velmi rád hýčkat a poté následoval onen výlet. Hoši však vystoupili omylem o zastávku dřív. Nevadí, udělají si romantickou procházku. Když po půl hodině chůze došli na zcela stejnou zastávku, ze které vyšli, drželi se při příštím pokusu raději kolejí a ty je dovedly zdárně k cíli. Tam začalo hodování vyhládlého panstva, které trvalo asi čtyři hodiny. Hezky v klídku a bez spěchu postupně objednávali předkrm, polívku, druhý předkrm, polohlavní a hlavní jídlo. Dva chody z toho byly prý napůl, aby se moc nepřejedli. Ovšem kamarád předčil i mé nejzvrhlejší představy a kromě výše jmenovaného spořádal navíc zmrzlinový pohár. Doma na mě manžel vydechl dechem netajícím se tatarákem a předložil účet. Za ten sáhodlouhý seznam by se nestyděla ani početná hladová rodina. Pobaveně jsem se do literárního díla začetla, neboť názvy tamních jídel stojí zato. Nějak mě však v těch delikatesách neseděla mezi jinými nezajímavá položka "2x párek". S údivem jsem se otázala manžela a dostalo se mi vysvětlení, že párečky byly pro kamarádova psa. Zřejmě malý úplatek za to, že trpěl pánečkovo obžerství tak dlouho). Při odchodu manžel naštěstí rozmluvil kamarádovi úmysl vzít si domů taxi. Oba tedy svorně opět nasedli do mašinky, aby se pak se svými přebytky v dutině břišní dokutáleli ke svým příbytkům. Kde zmoženi ulehli, neboť měli fakt náročnej den.