Jak vypěstovat kosodřevinu na balkóně

Vždycky jsem toužila sáhnout do truhlíku za okno a ozdobit jídlo bazalkou, jindy petrželkou, tymiánem nebo majoránkou. Mé pokusy o vypěstování déle zeleně vyhlížejících bylinek doma za oknem se však míjí účinkem. Zas a znova mi uschnou, protože je nestíhám zalívat a všimnu si jich, až když svěsí lístky a s chameleonskou přesností předstírají zdechliny. Z mnoha stran jsem slyšela radu „máš si koupit samozavlažovací truhlíky, tam se ti to nestane“, proto jsem pro ně jednou vyrazila. Domů jsem přivlekla dva dlouhý truhlíky a dvacetikilovej pytel hlíny. Teprve u plnění druhýho truhlíku hlínou jsem si přečetla návod a zjistila, že jsem zavlažovací knoty "zasadila" do toho prvního špatně. Tak předělat. Truhlíky jsem slavnostně postavila na balkón, spodní části zalila po okraj vodou a těšila se, jak si jich nebudu týden všímat. Jenže truhlíky chlastaly tak nestydatě jako Pivrnec na tahu, že další den byla hlína suchá jako troud. Přemýšlela jsem nad vhodností názvu „samozavlažovací“, když se ty mrchy žíznivý samy nikdy nesvlaží. Utekl měsíc, bylinky bujně rostly a začaly připomínat divočinu, protože jsem listnatou úrodu nestačila sklízet. To se to vařilo! Utekl další měsíc a truhlík na balkóně viditelně prořídl. To bude tím větrem, řekla jsem si. Uplynulo dalších pár dnů a nešlo přehlídnout, že všechny stonky rostou pravidelně v úhlu 45 stupňů. Asi tím větrem. Uplynul další měsíc a jsem bez bylinek. To asi tím větrem. Mám v truhlíku skvostnou statnou kosodřevinu bez jediného lístečku, která ošlehána drsnými poryvy větru roste a sílí (stále v úhlu 45 stupňů). Tu suchařinu korunoval manžel, když suše poznamenal, že by byl jeden rád, že má na zimu na podpal…